Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cuzco, aneb sutry, sutry, sutry

15. 12. 2008

Brzy rano jsme nasedli do autobusu smer Andahuyalas, prestupni mesto na nasi ceste do Cuzca. Tentokrat jsme sedeli na sedadlech a meli pocit, ze nas uz nic nemuze prekvapit, ale prekvapilo. Jednim z pasazeru, ktery sedel na normalnim sedadle hned za nami, byla obrovska papirova krabice. A v krabici dve slepice (teda jedna slepice a jeden kohout). Hned po zahajeni jizdy pani majitelka slepic krabici otevrela, aby slepicky netrpely, takze se autobusem zacal linout zajimavy zapach (Ivan vedle napovida, ze to byl desnej smrad - sedel totiz hned u krabice :o)) Ja jsem kohouta oznacila za kondora, protoze byl fakt obrovskej, a trochu mi pritom nedoslo, ze slovo kondor je ve spanelstine stejne, takze jsem jako spravny gringo rozesmala cely autobus. Postupem casu a s ohledem na stoupajici teplotu v buse se slepice premistily z krabice na klin pani majitelky, ktera jim poctive vetrala, aby jim nebylo vedro. Bohuzel se jeji veskera pozornost upinala pouze ke slepicim, takze fakt, ze se jeji asi 5 lety synek totalne durch posral zjistila az ve chvili, kdy se jeho h.... zacala kutalet po autobuse. Chlapecek sedel samozrejme pres ulicku vedle Ivana :o)) Ale musime uznat, ze situaci zvladla dobre a rychle - slepicky uklidila do krabice, chlapeckovy produkty sebrala a bezpecne vyhodila z okna a chlapecka prevlekla, cimz podstatne eliminovala vzrustajici smrad. Doufali jsme, ze kondori rodina (jak jsme celou skvadru prekrtili) v Andahuyalasu spolecnou cestu skonci, ale bohuzel, pokracovali s nami az do Cuzca. Bus z Andahuylasu do Cuzca byl ale o poznani vyssi tridy a tak museli kondori jet v zavazadlovem prostoru s nasimi batohy.

Do Cuzca jsme dorazili brzy rano vymrzli az na kost. Nechali jsme se zlanarit jednim z taxikaru, ktery nas zavezl do hostelu, kde jsme za 30 Sol (1 Sol = cca 7 Kc) ziskali pokoj a jeste na par hodin zalezli do postele. Bohuzel hostel byl tak vymrazenej, ze jsme se postupne zachumlali do spacaku. To uz ovsem zacaly po schodech hned vedle nas litat sem a tam desne rvouci deti, takze jsem asi v 9 hodin rezignovali na spanek a vydali se na prohlidku mesta. Ziskali jsme mapku mesta i potrebne info a vydali se na vlakove nadrazi koupit listky na vlak do Machu Picchu. Cestou jsme jeste narazili na novy hostel hned naproti krasne pamatce Qorichancha, kde jsme za 40 Sol ziskali pokoj s oknem primo na Qorichanchu, s fakt krasne horkou vodou, tvrdou posteli a zachodem s prkynkem (vsechno tohle totiz nasemu ubytku za 30 Sol chybelo). 

Druhy den rano jsme vyrazili vlakem za nekrestanskych 144 USD do Machu Picchu. Z vlakoveho nadrazi, kde jsme zakoupili opet priserne drahe vstupenky, dojeli autobusem (jel asi 15 minut za nepredstavitelnych 14 USD) az k pamatce samotne. Pote, co jsme vylezli nahoru a spatrili to, co asi kazdy zna z pohledu (tedy pozustatky mesta Machu Picchu s horou Wayna Picchu v pozadi), jsme uznali, ze za ty prachy to stoji. Proste krasa. Postupne jsme prosli vsechno, co se za 5 hodin projit da a vydali se na sestup dzungli zpet k vlaku. Vzpominky na Machu Picchu jsou navic stale zive i dnes, nebot tam maji neuveritelne mnozstvi malych a desne kousavych musek (zrejme proto, aby ten priserne drahy zazitek turistum prodlouzili), jejichz bodance priserne svedi. Totalne odrovnani jsme se v Pollo Brasa prezrali pulkou grilovaneho kurete s kopcem hranolek za 15 Sol a pak se v nasem super pokojicku zritili do postele uz prakticky spici.

Dalsi den jsme se vydali na cestu do mesta Pisac, v nemz mela byt dle naseho uzasneho pruvodce citadela tak na 2 hodiny. Pote, co jsme k pamatce dojeli, jsme zjistili, ze se jedna o komplex nekolika staveb rozlohou vetsi nez Machu Picchu, rozkladajici se na nekolika kopcich. Ale statecne jsme je vsechny prosli, i kdyz musim rict, ze po 4 hodinove ture po terasach, schodech, kopcich a jednom tunelu ve skale v asi 30 stupnovem vedru jsme u poslednich nekolika inckych staveb jen konstatovali - dalsi sutry a sutry - a znicene pokracovali zase dal. Pohled na cely komplex z udolni restaurace, kde jsme se pak fantasticky nadlabli, byl ale vazne uchvatny. Na trzisti v Pisacu jsme pak nakoupili spoustu darku a vyrazili smerem zpet do Cuzca, kde jsme jeste stihli navstivit dalsi incke pamatky - lazne Tambo Machay a pevnost Puca Pucara. Pruzkum inckych pamatek jsme zavrsili dnes navstevou posvatneho mista Sacsayhuaman, ktery je na kopci vysoko nad Cuzcem (cca 4 tis. m.n.m.). Vyhled na mesto i stavba byly nadherne. Skoda, ze jsme Saksik, jak jsme pamatku prekrtili, nestihli pri zapadu slunce, protoze tehdy pry hradby vrhaji stiny pripominajici pumu cenici zuby. Kousek od Saksiku je bila socha Jezise Krista tycici se nad Cuzcem, kde jsme si dali chvilku oraz a opalovali se. Ve 22 hodin nas po trech nocich stravenych v postylkach ceka zase autobusova sedacka spolecnosti Expresso Power, ktera nas doveze do Puna u jezera Titicaca.